Změny v myšlení dospíváním

„Připadá mi, že mě ve škole nikdo nechápe. Všichni se tváří, jako že je to všechno jednoduchý – prostě se učíš, máš známky, jdeš dál. Ale co když nevím, jestli to, co dělám, má smysl? Co když bych se měla zaměřit na něco úplně jiného, ale jenom se bojím, že zklamu rodiče? A co když nejsem dost dobrá na to, co chci dělat? Někdy mi přijde, že mi v hlavě běží tolik myšlenek najednou, že ani nevím, kterou z nich poslouchat…“

— Tento vnitřní monolog ukazuje typické projevy abstraktního myšlení v dospívání: hledání smyslu, pochybnosti o sobě, přemýšlení o budoucnosti i o tom, co si o nás myslí ostatní.

Jak myslí dítě a jak dospívající?

Dítě vnímá svět především konkrétně – soustředí se na to, co právě vidí, slyší nebo zažívá. Přemýšlí spíš přímočaře a zaměřuje se hlavně na přítomnost. Když dítě něco řeší, bývá to přímé a jasné, často bez hlubšího přemýšlení o důsledcích nebo širších souvislostech.

S dospíváním se ale myšlení výrazně proměňuje. Mozek se vyvíjí a postupně ti umožňuje přemýšlet složitěji a hlouběji. Začínáš chápat abstraktní pojmy – tedy věci, které nejsou vidět, jako jsou spravedlnost, svoboda nebo smysl života. Umíš si představit různé možnosti a scénáře, přemýšlet o tom, co se mohlo stát, nebo co by se mohlo stát, kdybys udělal/a něco jinak.

Co se v dospívání v myšlení mění?

V tomto období si dospívající začínají více všímat sebe sama mnohem. To může mít za následek pocit, že nás všichni pozorují, hodnotí nebo komentují – i když to tak vůbec není. Psychologové tomu říkají imaginární publikum a je to běžná součást vývoje.

Dalším ukazatelem je více pochybností. Nejen o sobě, ale i o rodičích, světě, učitelích nebo pravidlech, která do té doby „prostě platila“. To není špatně – právě tím se budují vlastní názory a hodnoty.

Typické je přemýšlení o velkých otázkách, jako je smysl života nebo životní směřování. Myšlení umožňuje lépe plánovat a předvídat, co by se mohlo stát. Jenže občas k rozhodování chybí zkušenosti, a tak se dospívající mohou cítit nerozhodní nebo zahlcení možnostmi.

A v neposlední řadě – do myšlení víc než dřív vstupují emoce. Pocity, které dříve rychle pominuly, teď můžou ovlivnit přemýšlení o sobě i o světě kolem.

Abstraktní myšlení – co to je a jak ovlivňuje dospívání

Jednou z největších změn, které se v myšlení během dospívání odehrávají, je schopnost abstraktního myšlení. Zatímco menší děti přemýšlejí hlavně konkrétně – tedy o věcech, které vidí, slyší nebo si je mohou nějak fyzicky představit – dospívající mozek se učí pracovat s pojmy, které nejsou přímo vidět.

Abstraktní myšlení umožňuje:

• přemýšlet o budoucnosti a představovat si různé scénáře („Co když to nevyjde?“),
  
• chápat složitější vztahy mezi lidmi i pojmy (například spravedlnost, důvěra, smysl života),
  
• uvažovat o věcech hypoteticky („Kdybych si tehdy vybral/a jinak, co by se stalo?“),
  
• zpochybňovat pravidla a autority a klást si otázky („Proč to vlastně děláme takhle?“).
  

Díky abstraktnímu myšlení dospívající dokáží mnohem lépe analyzovat, co se kolem děje, přemýšlet o vlastních rozhodnutích a rozvíjet svůj názor na svět. Zároveň to ale může být náročné – najednou se otevře spousta nových otázek a možností, které dřív nebyly tolik vidět.

Důsledky abstraktního myšlení v každodenním životě

1. Více přemýšlení = více nejistoty 

Když se objeví víc možností a úhlů pohledu, může být těžší se rozhodnout. Někdy to může vést až k zaseknutí ve vlastních myšlenkách a pochybách.

1. Silnější emoční reakce
   Rozvoj abstraktního myšlení je spojené s představou, co by se mohlo stát. To může vést k prožívání i věcí, které se ještě nestaly – a to často dost intenzivně. Strach z budoucnosti, úzkost nebo přemýšlení nad tím, „co kdyby“, je v dospívání běžné.
   
2. Hledání identity a hodnot
   Abstraktní myšlení umožňuje hlouběji uvažovat o tom, kým člověk je a čemu věří. To může být velmi obohacující, ale také vyčerpávající. Mění se názory a dospívající mohou být kritičtější ke světu i k sobě.
   
3. Silnější potřeba smyslu
   Otázky jako „Proč to vlastně dělám?“ nebo „Co je v životě důležité?“ jsou důsledkem abstraktního myšlení. U některých lidí můžeme spatřovat příklon ke knihám, filmům nebo diskuzím, které se těmto tématům věnují.
   

Jak se s těmito změnami vyrovnat?

Za prvé – dejme si čas. Mozek se vyvíjí až do rané dospělosti, takže je úplně normální, že někdy nevíme, co si máme myslet nebo proč se cítíme, jak se cítíme.

Mluvme o svých myšlenkách. Sdílejme je s lidmi, kterým věříme – může to být kamarád, rodič nebo třeba školní psycholog.

Hodně pomáhá i psaní – deník, myšlenkové mapy nebo poznámky mohou pomoci ujasnit si, co se děje. Nebojme se dělat chyby. Každá chyba je krok na cestě k dospělosti.

I když vlastní myšlenky někdy zmatou nebo přetíží, pořád je to známka toho, že se mozek vyvíjí a učí. To je vlastně docela dobrá zpráva.

Sebereflektivní otázky

• Všiml/a jsem si na sobě, že přemýšlím jinak než dřív? V čem konkrétně?
  
• Kdy jsem se naposledy cítil/a zahlcený/á vlastním přemýšlením?
  
• S kým mohu bezpečně mluvit o svých myšlenkách a pocitech?
  
• Jak si mohu udělat v hlavě pořádek, když mám příliš mnoho otázek?