Search

Úzkost a deprese nejsou „jen špatná nálada“

Každý z nás někdy zažívá smutek, nervozitu nebo stres. Tyto pocity jsou přirozenou součástí života a samy o sobě ještě neznamenají psychický problém. Pokud jsou ale pocity smutku, strachu nebo napětí dlouhodobé, velmi intenzivní a začnou zasahovat do každodenního fungování, může jít o úzkostnou poruchu nebo depresi. Jak tyto stavy poznat, v čem se liší a kdy je důležité vyhledat pomoc?
  • Jaký je rozdíl mezi běžným smutkem či stresem a úzkostí nebo depresí

  • Jaké jsou typické projevy úzkosti, panické ataky a deprese

  • Jak můžeš podpořit kamaráda nebo kamarádku, kteří prožívají psychické obtíže

  • Kdy a na koho se obrátit pro odbornou pomoc

Co je úzkost?

Úzkost je silný a přetrvávající pocit strachu nebo nervozity, často i tehdy, když pro něj není jasný důvod. Lidé s úzkostí mohou mít potíže se soustředěním, pocity napětí, potíže se spánkem nebo tělesné projevy jako bušení srdce, pocení, třes, knedlík v krku nebo nevolnost.

Typické znaky úzkosti:

  • Člověk se hodně obává budoucnosti nebo určitých situací (např. školy, vztahů, výkonu).
  • Často si „přehrává“ různé scénáře v hlavě, co všechno by se mohlo pokazit.
  • Má problém se uklidnit, i když ho ostatní ujišťují, že je vše v pořádku.

S úzkostí se občas může objevit i panická ataka, což je náhlý, intenzivní záchvat strachu nebo úzkosti bez zjevného vnějšího podnětu. Během několika minut dosahuje maxima a může trvat od několika minut až po půl hodiny. Typické příznaky zahrnují bušení srdce, pocit dušení, závratě, třes, pocení, bolest na hrudi a strach ze ztráty kontroly nebo smrti.

Srovnání:

  • Nástup: Panická ataka začíná náhle a nečekaně; úzkost se vyvíjí postupně.
  • Trvání: Panická ataka trvá krátce (minuty až půl hodiny); úzkost může přetrvávat dny až týdny.
  • Intenzita: Panická ataka je velmi intenzivní; úzkost je méně intenzivní, ale dlouhodobější.
  • Příznaky: Panická ataka má výrazné fyzické příznaky; úzkost se projevuje spíše psychickým napětím a mírnějšími fyzickými symptomy.

Co je deprese?

Deprese je dlouhodobý stav smutku, ztráty energie a ztráty zájmu o věci, které dřív člověka bavily. Na rozdíl od běžného smutku trvá deprese alespoň dva týdny a ovlivňuje každodenní fungování.

Typické příznaky deprese:

  • Dlouhodobá smutná nebo podrážděná nálada.
  • Nemožnost pociťovat pozitivní emoce.
  • Ztráta zájmu o kamarády, koníčky nebo školu.
  • Pocity beznaděje, viny nebo vlastní bezcennosti.
  • Problémy se spánkem (buď nespavost, nebo naopak zvýšená spavost).
  • Změny v chuti k jídlu (nízká nebo nadměrná).
  • Myšlenky na smrt nebo sebepoškozování.

Jak poznat rozdíl mezi úzkostí a depresí?

 

Úzkost

Deprese

Hlavní pocit

Strach, nervozita

Smutek, prázdnota

Zaměření myšlenek

Obavy z budoucnosti

Beznaděj, ztráta smyslu

Tělesné příznaky

Bušení srdce, napětí, nevolnost

Únava, pomalost, poruchy spánku

Trvání

Může být epizodické nebo chronické

Trvá déle než dva týdny bez přestávky

Typické chování

Vyhýbání se situacím, neklid

Stažení se, pasivita, uzavřenost

Někdy se úzkost a deprese vyskytují současně, což může být matoucí. Proto je důležité se nebát o pocitech mluvit s odborníkem.

Jak poznat, zda má někdo úzkost/depresi?

Na stránce https://www.opatruj.se/ jsou k dispozici 

Standardizované testy jsou orientační a nemají samy o sobě sloužit jako diagnostický nástroj. Testování může sloužit jako pomůcka a rychlý nástin aktuální situace.

Co dělat, když má kamarád nebo kamarádka úzkost nebo depresivní stavy

Možná máš pocit, že s někým z tvého okolí není něco v pořádku. Možná se ti svěřil, že má úzkosti, špatnou náladu, nebo se ti zdá, že se změnil – je uzavřenější, smutnější, unavený, nebo mluví o sobě negativně. V takovém případě je důležité vědět, že i jako kamarád/ka můžeš hodně pomoci – i když nejsi odborník.

Co můžeš udělat:

  • Buď tu pro něj/ni. Někdy stačí říct: „Vidím, že ti není dobře, a zajímá mě, jak se cítíš.“ Nemusíš hned mít řešení. Důležité je naslouchat a nehodnotit.
  • Nesnaž se ho/ji přesvědčit, že je to „jen období“ nebo „že bude líp“. Tyto věty, i když dobře míněné, mohou působit, že jeho/její trápení zlehčuješ. Místo toho zkus: „To musí být těžké. Chceš o tom mluvit?“
  • Podporuj ho/ji v tom, aby si řekl/a o pomoc. Můžeš nabídnout doprovod k psychologovi nebo poradit kontakt na školního psychologa nebo Linku bezpečí (116 111). Nabídni se, že tam spolu zavoláte, pokud se bojí.
  • Zachovej důvěru, ale znáš-li riziko sebepoškození nebo myšlenek na sebevraždu, je třeba to říct dospělému. I když kamarád/ka říká, ať to nikomu neříkáš – v takové chvíli už nejde o „donášení“, ale o ochranu zdraví a života.
  • Starej se i o sebe. Pomáhat někomu v těžké situaci může být náročné. Je v pořádku si také s někým promluvit nebo si odpočinout. Nemusíš nést všechno sám/sama.

Na koho se obrátit?

  • Školní psycholog nebo výchovný poradce – bývají dostupní bez objednání.
  • Linky pomoci – jako Linka bezpečí (116 111) nebo Modrá linka.
  • Aplikace Nepanikař – aplikace poskytuje první rychlou psychologickou pomoc. Obsahuje moduly: deprese, úzkost/panika, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu, moje záznamy, poruchy příjmu potravy a kontakty na odbornou pomoc. Nenahradí péči odborníků, ale může přinést úlevu. https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/
  • Psycholog / psychoterapeut – může nabídnout rozhovor, terapii nebo další možnosti podpory.
  • Psychiatr – odborník na duševní zdraví, který může předepsat léky, pokud je to nutné.
  • Úzkost i deprese nejsou „jen špatná nálada“, ale vážné psychické stavy, které mohou výrazně ovlivnit každodenní fungování.
  • Úzkost se nejčastěji projevuje strachem, napětím a obavami z budoucnosti, deprese pak dlouhodobým smutkem, prázdnotou a ztrátou energie či zájmu.
  • Tyto stavy se mohou vyskytovat samostatně, ale často se také vzájemně prolínají, což může být matoucí.
  • Všímat si změn u sebe nebo u kamarádů a brát je vážně je důležitým prvním krokem k pomoci.
  • Požádat o podporu kamaráda, dospělého nebo odborníka je projevem odvahy, nikoli slabosti.
  • Úzkost i depresi je možné léčit a není nutné na ně zůstávat sám/sama.
  • Erikson, E. (2002). Dětství a společnost. Argo, Praha
  • Erikson, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Portál, Praha. 978-80-262-0786-3
  • Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Grada, Praha. ISBN: 978-80-247-1284-0
  • Marcia, J. E. (1966). Development and validation of ego-identity status. Journal of Personality and Social Psychology, 3(5), 551–558. https://doi.org/10.1037/h0023281

Dobrý den, jak je to s využíváním školního psychologa? Musí nahlašovat návštěvu žáka hned rodičům, třídnímu? Jaké má student záruky důvěrnosti? Děkuji.

1. srpna 2025 10:32 - Dotaz od žáka Odpověď

Nový anonymní dotaz