GH projektový den s biologií na Přírodovědné fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (19.4.)

V pátek 19. dubna jsme se my, nadšenci do biologie, chemie a ostatních věd, setkali v brzkých ranních hodinách na hlavním nádraží v Plzni, abychom podnikli výpravu do Českých Budějovic na přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity.
Jako první nás čekala přednáška od doktorky Kvičerové ohledně katedry parazitologie. Nejen, že jsme se dozvěděli, co kdo zkoumá, jakým způsobem a za jakým účelem, ale měli jsme příležitost poslechnout si i zážitky z týdenního kurzu v Norsku. Následovala prohlídka zakonzervovaných parazitů, například škrkavek, tasemnic, největších krev sajících ploštic. Paní doktorka vše perfektně popsala, zodpověděla naše dotazy a bylo zřejmé, že ji její práce baví. Při rozhovoru jsme narazili i na téma, jak její práce parazitologa, jakožto člověka, který ví, kde se jaký parazit vyskytuje a jaká onemocnění způsobuje, ovlivňuje její každodenní život.
Po krátké prohlídce prostor parazitologické katedry následovala přednáška od pana docenta Tomáše Doležala. Svým energickým a zapáleným přístupem si nás všechny získal a uvedl nás do dnešních problémů molekulární biologie a genetiky. Přišla řeč na genetickou modifikaci, samotný CRISPR/Cas9 systém a mimo jiné i na českého vědce Martina Jínka. Krátce nato měníme přednáškový sál za laboratoře a rozdělíme se na dvě skupiny. S panem doktorem Bajgarem a paní doktorkou Krejčovou jsme zkoumali 3D vnitřní stavbu komára, myšího embrya či ořechu pomocí MicroCT přístroje. Zároveň jsme dostali možnost pohlédnout do fluorescenčního mikroskopu a pomocí tří barviv detekovat v každé buňce jádro, cytoskelet a fagocytární události. Mezitím ostatní sbírají a izolují myší oocyty (vajíčka). Celý proces spočívá v nasátí oocytu z vaječníku myši do hadičky pomocí tlaku úst a následném přenosu vajíčka na izolovanou misku. V laboratoři paní doktorky Gahurové (laboratoř vývojové epigenetiky bioinformatiky) se zkoumá překvapivě hlavně na rypoších lysích, nikoliv na myších jako na jiných pracovištích. Důvodem je dlouhověkost tohoto hlodavce, a tedy větší podobnost jeho oocytů s člověkem (vajíčka musí vydržet po dlouhou dobu kvalitní). Na rypoší rodinky jsme se šli podívat vzápětí, byly nám popsány jednotlivé druhy a podzemní systém chodeb, který si rypoši staví. Měli jsme i šanci si malé rypoše vzít do vlastních rukou.
Den jsme zakončili fotkou a obědem v místní restauraci. Děkujeme komunitě GoHigher za zprostředkování tohoto úžasného výletu a jsme nadšeni z toho, že jsme si rozšířili obzory a podívali se na vědecká pracoviště, kam v budoucnu část z nás ještě určitě zavítá.
Pavel Jan Linka