Impostor syndrom

Co je to impostor syndrom?

Impostor syndrom není syndrom (nemoc) v medicínském pojetí. Možná bychom mohli mluvit spíše o impostor fenoménu. Syndrom podvodníka je stav, kdy má člověk – i když je úspěšný a schopný – pocit, že si své úspěchy nezaslouží. Může se cítit jako „podvodník“, který se jen šťastnou náhodou dostal tam, kde je, a má strach, že ostatní na to jednou přijdou. Tito lidé mohou mít pocit, že klamou ostatní, protože nejsou tak inteligentní, jak si to o nich ostatní myslí.

Člověk se syndromem podvodníka často pochybuje o sobě, i když podává výborné výkony. Má tendenci přičítat své úspěchy náhodě, štěstí nebo pomoci ostatních, místo aby uznal vlastní schopnosti a úsilí. Takový člověk se může bát selhání, nastavuje si přehnaně vysoké nároky a často se srovnává s ostatními.

Tento stav bývá častý u nadaných dospívajících, kteří se bojí zklamání nebo mají pocit, že musí neustále dokazovat svou hodnotu. Může vést k úzkosti, stresu, vyčerpání a nízkému sebevědomí. Výzkumy ukazují, že minimálně jednou v životě se s imposter syndromem setká cca 70% lidé, mezi 25%-30% lidí zažívají impostor syndrom pravidelně. Zprvu se předpokládalo, že syndromem podvodníka trpí jen ženy. Nyní víme, že tímto syndromem trpí i muži, ale častější je právě u žen a národnostních menšin.

Impostor syndrom je spojen s perfekcionismem, neuroticismem a nízkým sebevědomím.

Jak se s tím vyrovnat?

Překonání syndromu podvodníka vychází ze změny myšlení o vlastních schopnostech. Klíčové je klíčové uznat svoje znalosti, dovednosti a úspěchy a připomenout si, že si své místo zaslouží.

Co pomáhá?

• Naučit se vnímat svoje pocity – Když pojmenováváme své pocity a to, co je vyvolalo, můžeme si ujasnit, jak a proč se cítíme. Je dobré cvičit všímavost, aby se zabránilo tomu, že se myšlenky budou ubírat směrem k pochybnostem o sobě samých.
• Mluvit o svých pocitech – sdílení obav s někým, komu lze důvěřovat. Může to být kamarád, rodič nebo psycholog.
• Zapisovat si svoje úspěchy – zapisovat si, co se daří, v čem je člověk dobrý a jak se posunul/a. Pomůže to uvědomit si vlastní schopnosti. Může to být ve formě digitální složky s pochvalami, kde budou printscreeny záznamů pochval, konverzací, různých diplomů. Až se objeví pocit podvodníka (pocity nebo myšlenky, že se nám nedaří), můžeme složku otevřít a uvědomit si, že nám něco jde.
• Učit se přijímat chválu – když někdo řekne, že druhý zvládl něco dobře, je žádoucí to přijmout bez zlehčování.
• Připomenout si, že nikdo není dokonalý – i chybování je součástí učení a růstu. Bez chyby není učení.
• Porovnávat se sám/sama se sebou, ne s ostatními – zaměřit se na vlastní pokrok, ne na to, jak si vedou ostatní. Je důležité vidět cíl, ale i cestu k němu. Jak řekl Carl Gustav Jung, i cesta může být cíl.

Syndrom podvodníka neznamená, že je někdo slabý/á nebo méněcenný/á. Znamená to jen, že nároky na sebe se někdy rozcházejí s realitou. A s tím se dá pracovat. 😊

Sebereflektivní otázky

1. Zažil/a jsem někdy pocit, že jsem si svůj úspěch nezasloužil/a? Kdy a proč?
   
2. Jak reaguji, když mi někdo pochválí dobře odvedenou práci?
   
3. Mám problém mluvit o svých silných stránkách nebo úspěších? Proč?
   

Shrnutí kapitoly

Syndrom podvodníka je vnitřní zkušenost, kdy se člověk cítí nehodný svých úspěchů a má obavy, že bude odhalen jako „podvodník“. Přestože není oficiální diagnózou, je běžný zejména u cílevědomých a nadaných lidí. 

Důležité je si uvědomit, že tyto pocity nejsou neobvyklé a dají se zvládnout pomocí vědomé práce na přijetí vlastních kvalit, sdílení s ostatními a posilování zdravého sebevědomí. Nikdo nemusí být na tyto pocity sám – existují cesty, jak si začít více věřit.