Proč dochází k výbuchům emocí, zejména v dospívání.
Typické projevy emočního výbuchu u sebe i u ostatních.
Co se při emočním výbuchu děje v těle a mozku.
Způsoby, jak výbuchům emocí předcházet nebo je zvládat.
Co je to výbuch emocí?
Výbuch emocí je silná a náhlá reakce, kdy emoce „vybublají na povrch“ a člověk je nedokáže v danou chvíli ovládnout. Může jít o pláč, křik, vztek, hádku, bouchnutí dveřmi, ale i o vnitřní napětí, které člověk dusí v sobě. Není to znak slabosti – je to známka toho, že tělo a mysl jsou přetížené a volají o pomoc.
Proč k výbuchu emocí dochází?
V dospívání mozek ještě není plně vyvinutý – zejména část zodpovědná za regulaci emocí (čelní lalok) dozrává až kolem 25. roku. Naopak amygdala, která řídí emocionální reakce, je v tomto období velmi aktivní. To znamená, že dospívající často cítí emoce intenzivněji než děti i dospělí.
K výbuchu emocí může vést více věcí:
- Nahromaděný stres – škola, vztahy, tlak na výkon.
- Nedorozumění – pocit, že mi nikdo nerozumí nebo mě neposlouchá.
- Únava, hlad, hormonální změny – ty výrazně ovlivňují citlivost a podrážděnost.
- Nedostatek prostoru nebo času na zklidnění.
Jak vypadá výbuch emocí?
Každý ho prožívá jinak. Někomu se chce brečet, jiný křičí nebo se stáhne do sebe. Někdo se cítí provinile, jiný naštvaně. Emoční výbuch může trvat pár minut nebo i déle. Často po něm přichází vyčerpání, stud nebo lítost.
Signály blížícího se výbuchu můžou být:
- Napětí v těle (stažené svaly, sevřené pěsti, zrychlený dech).
- Vnitřní tlak nebo podráždění, které sílí.
- Negativní myšlenky, které se opakují.
- Pocit, že „už to nedávám“ nebo „musí to ven“.
Jak výbuchům předcházet a jak je zvládat
Výbuchům emocí se nedá vždy vyhnout, ale dá se naučit, jak s nimi pracovat:
Předcházení výbuchům:
- Všímej si varovných signálů – uč se poznávat, kdy se v tobě začíná něco „vařit“.
- Dělej si přestávky – i malá pauza během dne může pomoci vypustit páru.
- Mluv o tom, co cítíš – nenechávej to v sobě. Pomůže ti deník, kamarád, rodič nebo psycholog.
- Dopřej si pohyb a spánek – fyzická aktivita a dostatek odpočinku ti pomůžou uvolnit napětí.
- Zkoušej dechová cvičení – zpomalování dechu pomáhá zklidnit mozek i tělo.
Když už výbuch přijde:
- Zastav se a dýchej – pomalý nádech a výdech pomáhá získat zpět kontrolu.
- Odejdi z místa – pokud můžeš, dej si čas o samotě, projdi se, poslouchej hudbu.
- Neubližuj sobě ani druhým – raději něco napiš, nakresli, vymluv se nebo zatni pěsti (bez ničení věcí).
Po výbuchu se vrať k situaci – až se uklidníš, zkus si promyslet, co tě spustilo a co můžeš příště udělat jinak.
- Emoce jsou důležitou součástí vývoje a v dospívání se mění jejich intenzita a složitost.
- Dospívající mozek reaguje jinak než dětský – a právě proto bývají emoce silnější a někdy těžko pochopitelné.
- Naučit se s emocemi pracovat, pojmenovávat je a hledat způsoby, jak je zvládat, je dovednost, kterou lze rozvíjet celý život.
- Erikson, E. (2002). Dětství a společnost. Argo, Praha
- Erikson, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Portál, Praha. 978-80-262-0786-3
- Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Grada, Praha. ISBN: 978-80-247-1284-0
- Marcia, J. E. (1966). Development and validation of ego-identity status. Journal of Personality and Social Psychology, 3(5), 551–558. https://doi.org/10.1037/h0023281
Muj syn 32 let je konfliktni,hadavy, vsichni se mu boji cokoliv říci aby ho neprovokovali. Žít s ním je peklo ,jak na houpacce nikdy nebvíte jak se zachova. Nekdy z neho mam i strach moc lituji jeho přítelkyni i 3leteho synka ale nevim jak jim pomoci. Dekuji za odpoved
Dobrý den, je mi líto, co zažíváte, musí to pro Vás být složité. Oceňuji, že myslíte na svého vnuka i jeho maminku.
Odpověď na Vaši otázku bych rozdělila na 2 části:
- Vy a Váš syn
- Vy a přítelkyně syna a jejich dítě.
1 Vy a Váš syn:
Přijde mi extrémně důležité, abyste si nekladla za vinu, jaký syn je. Je dospělý a je sám zodpovědný za sebe a svoje chování. Nikdo není perfektní rodič, ale každé dospělé dítě má možnost zvolit si svoje směřování a hlavně svoje chování k okolí.
Tuším, že byste byla ráda, kdyby se syn změnil, ale to je něco, co může udělat jen on sám.
Pokud byste si chtěla o tomto popovídat, nabízí se možnost zavolat na krizové linky, např.:
- Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop, zdarma)
- Pražská linka důvěry: +420 222 580 697 (nonstop, možnost chatu na chat-pomoc.cz)
- Centrum krizové intervence Bohnice: 284 016 666 (nonstop)
2 Vy a přítelkyně syna a jejich dítě
Z podaných informací netuším, jak hodně jste si blízké a co vše jste již vyzkoušela. Nicméně si myslím, že každá žena s takovým partnerem potřebuje slyšet, že na to není sama a že chování partnera není v pořádku. Někdy pomůže i jen šance se někomu svěřit.
Možná jste to už udělala, ale pokud ne, můžete:
- sdělit (říct, napsat) partnerce, že jí litujete z důvodu, jak se k ní Váš syn chová
- zeptat se, zda si nechce popovídat, svěřit se
- povědět ji, že i Vy se syna občas bojíte
- zeptat se, zda potřebuje pomoc. A jak by ta pomoc měla vypadat
- odkázat ji na ony linky důvěry
- pokud by řešila i výchovu syna, může zavolat na Rodičovskou linku pro rodiče a dospělé v rodinných obtížích Rodičovská linka: 606 021 021
- pokud by byl syn násilnický, může zavolat na policii, kdy ho strážníci mohou vyloučit z domova na 24 hodin, aby měla partnerka možnost jít někam jinam a řešit situaci
Přeji hodně sil.
– Radka High
Můj bratr (9 let) často vybuchuje a není s ním vůbec žádná řeč, ani rodiče s ním nic nenadělají. Jak se mám během jeho výbuchu chovat, abych mu pomohla?
V první řadě bych chtěla napsat, že je skvělé, že ti na bratrovi záleží a chceš mu pomoct.
Když má někdo výbuch zlosti, obvykle v tu chvíli nefunguje logické vysvětlování ani domlouvání. Mozek je zahlcený emocemi a potřebuje se nejdřív zklidnit, aby byl znovu „k dispozici“ pro rozhovor.
Co můžeš udělat ty:
-
Zachovej klid. I když je těžké nenechat se strhnout, klidný hlas a klidné chování mu dávají pocit bezpečí.
-
Nehádej se a nepřilévej olej do ohně. Argumenty nebo kritika většinou v tu chvíli jen zvyšují jeho zlost.
-
Dej mu prostor. Někdy je nejlepší na chvíli ustoupit a dát mu možnost se vybouřit v bezpečí. Tvoje přítomnost může být podpůrná, ale není nutné ho hned uklidnit za každou cenu.
-
Projev pochopení. Až výbuch odezní, můžeš říct něco jako: „Vidím, že tě to hodně naštvalo“ nebo „asi jsi měl fakt těžký den“. Děti se cítí víc v bezpečí, když někdo jejich pocity uzná, i když nesouhlasí s jejich chováním.
-
Nabídni podporu. Po uklidnění se můžeš zeptat, jestli by chtěl obejmout, nebo si s tebou hrát, nebo být chvíli sám.
Důležité je vědět, že jeho výbuchy nejsou tvoje vina ani tvoje zodpovědnost. Ty můžeš být spíš klidná „kotva“, která mu ukazuje, že není sám a že po bouřce přijde zase klid. Také je normální, že tě jeho výbuchy mohou hodně štvát, v tom případě je dobré i tyto emoce přijmout.
– Radka High