Q&A

To je moc dobrá a vlastně i docela častá otázka. „Kdo jsem?“ se ptá skoro každý – a odpověď není nikdy úplně jednoduchá.

Když hledáš, kdo jsi, můžeš se na to dívat z více stran:

• Co mám rád/a a co mě baví? Záliby, koníčky a činnosti, při kterých se cítíš dobře, hodně napoví o tom, co je pro tebe důležité.

• Jaké jsou moje hodnoty? Přemýšlej, na čem ti opravdu záleží – třeba spravedlnost, přátelství, svoboda, úspěch, pomoc druhým. Tyto hodnoty tě pak vedou v rozhodování.

• Jak mě vidí ostatní? Někdy je užitečné se zeptat blízkých lidí, co si na tobě váží. To ti může ukázat části tvé identity, které sám/sama nevnímáš.

• Jaké role hraju? Jsi třeba dcera/syn, kamarád/ka, spolužák, sportovec… Každá z těchto rolí tě trochu formuje.

• Jak se cítím v různých situacích? To, jak reaguješ, co tě těší a co tě trápí, ti dává signály o tom, co je pro tebe podstatné.

Důležité je si uvědomit, že identita není něco, co najdeš jednou provždy. Je to proces, který se mění s věkem, zkušenostmi a vztahy. To, co platí teď, se může za pár let posunout – a to je naprosto v pořádku.

– Radka High

Dobrý den,

školní psycholog má ve své práci povinnost zachovávat mlčenlivost, podobně jako jiní odborníci v oblasti pomáhajících profesí. To znamená, že vše, co mu student řekne, zůstává důvěrné – a psycholog to automaticky nehlásí rodičům, třídnímu učiteli ani vedení školy.

Výjimkou je pouze situace, kdy by šlo o vážné ohrožení zdraví nebo života studenta nebo někoho jiného. V takových případech má psycholog povinnost jednat a informovat další dospělé.

Obvykle platí, že pokud za psychologem přijde plnoletý student, platí pro něj mlčenlivost v plném rozsahu. Pokud jde o nezletilého žáka, psycholog může rodiče kontaktovat, pokud je to potřeba pro podporu dítěte – ale měl by se snažit to nejdříve probrat se studentem a zapojit ho do rozhodování. V běžnýějších věcech, jako jsou pocity, školní stres nebo vztahy, se rozhovor vede diskrétně a psycholog nikomu nic nesděluje bez souhlasu studenta.

Pro studenty je tedy školní psycholog bezpečným místem, kde mohou mluvit otevřeně. Pokud máš obavy, můžeš se psychologa rovnou zeptat, jak s informacemi nakládá – psycholog to má povinnost jasně vysvětlit hned na začátku spolupráce.

– Radka High

Dobrý den, děkuji za dotaz. Nejpřesnější by bylo projít psychologickou diagnostikou - psycholog by zadal určitý dotazník, ze kterého by vyplynulo, do jaké míry jsi extrovert nebo introvert.

Pokud nepotřebuješ přímo posouzení od psychologa, můžeš sledovat, kde si "dobíjíš" energii. Pokud ti vyhovuje být sám/sama, přemýšlet a odpočívat o samotě, jsi spíš introvert. Pokud tě nabíjí společnost a kontakt s lidmi, budeš pravděpodobně extrovert. Většina lidí je někde mezi, extrémních introvertů a extrémních extrovertů je málo.

– Radka High

Dobrý den, děkujeme za dotaz. Máte pravdu, že prožívání může být podobné, nicméně jsou to rozdílné stavy. Stres je reakcí na nějakou zátěžovou situaci a po odstranění zátěže může vymizet. Syndrom vyhoření vzniká z dlouhodobého stresu, je plíživější, jeho rozvoj pomalejší a dostat se z něj je náročnější. 

Pokud někdo prožívá stres, nemusí se tento stav vyvinout do syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření obvykle zahrnuje stres a to po dlouhou dobu bez adekvátní podpory.

– Radka High