Webinář se zaměřil na:
-
kdo je nadaný člověk, jaké existují definice a typologie,
-
projevy nadání – kognitivní, emoční, sociální i specifická,
-
mýty o nadaných a proč nejsou pravdivé,
-
emoční a sociální obtíže, které se mohou objevovat,
-
jak s nadáním pracovat, jak posilovat sebevědomí a zvládat obtíže,
-
praktické rady pro dospívající nadané studenty.
Různá pojetí nadání
Nadání je možné chápat mnoha způsoby, podle toho, na jakou oblast se zaměřujeme. Nejde pouze o IQ. Psychologie rozlišuje různé druhy nadání a česká legislativa definuje nadané a mimořádně nadané žáky v několika oblastech. Rozumové (intelektové) nadání je pouze jednou z částí celého spektra.
Model Josepha Renzulliho
Podle Renzulliho vzniká nadání spojením tří klíčových prvků:
nadprůměrných schopností,
kreativity,
vnitřní motivace.
Teprve jejich kombinace vytváří skutečný projev nadání.
Oblasti nadání
Nadání se může projevovat zejména v těchto oblastech:
umělecké (hudební, výtvarné),
manuální a technické,
rozumové (logika, jazyky, přírodní a společenské vědy),
sociální (komunikace, empatie, práce s lidmi),
pohybové (sport, koordinace, fyzická zdatnost).
Zrychlený vývoj
Nadaní jedinci často:
začínají dříve mluvit, chodit a číst,
mají rychlejší psychomotorický vývoj,
chápou souvislosti dříve než vrstevníci.
Intelektové projevy
zvýšený zájem o abstraktní pojmy, čísla, vzorce nebo písmena,
část dětí se naučí číst již v mateřské škole,
výraznější abstraktní myšlení a schopnost spojovat informace.
Zvídavost a hluboký zájem
častější a komplexní otázky,
dlouhodobé ponoření do témat, která nadané zajímají,
vysoké soustředění na činnost, která je baví.
Řeč a komunikace
dřívější nástup řeči, bohatý jazykový projev,
schopnost detailního popisu a práce s jazykem,
v dospívání často smysl pro humor založený na „čtení mezi řádky“.
Fantazie
bohatá kreativita,
intenzivní denní snění,
živé a výrazné noční sny.
Vývojová disproporce
intelekt může být výrazně napřed, zatímco emocionální a sociální vývoj odpovídá běžnému věku,
okolí může nadaného vnímat jako „dospělého“ v jednom směru, ale dítě v jiném.
Emoční intenzita
silnější prožívání pozitivních i negativních emocí,
výrazné výkyvy nálad,
hlubší reakce na události.
Hypersenzitivita (zvýšená citlivost)
citlivost na hluk, světlo, barvy, doteky, chutě i vůně,
běžné prostředí (třída, společenské akce) může být náročné nebo vyčerpávající.
Empatie
často velmi silná afektivní nebo kognitivní empatie,
tendence přebírat emoce druhých lidí,
někdy potíže rozlišit vlastní emoce od převzatých.
Smysl pro spravedlnost
vysoká potřeba férovosti, rovnosti a respektu,
problém přijímat autoritu pouze „na základě funkce“,
větší důvěra v přirozené autority (kompetentní a férové osoby).
1) Úspěšní nadaní
bývají výkonní, mají dobré známky, snaží se vyhovět okolí,
potřebují výzvy a podporu v tom nebát se riskovat.
2) Provokující nadaní
kladou náročné až provokativní otázky,
často si nevěří, potřebují podporu a pochopení.
3) Neodhalení nadaní
nenápadní, nadání se neprojevuje výrazně,
sami často netuší, že jsou nadaní.
4) Opomíjení nadaní
vyrůstají v méně podporujícím prostředí,
mohou mít slabé školní výsledky, které zakrývají jejich potenciál.
5) Nadaní s dvojí výjimečností (2e)
kombinace nadání a například SPU, ADHD, PAS,
pozornost okolí často směřuje více k obtížím než k talentu.
6) Nezávislí nadaní
sebevědomí, samostatní, cílevědomí,
dokáží si studium a rozvoj řídit sami.
Mýtus 1: Nadaní se učí bez námahy.
Ve skutečnosti se rychle učí v tématech, která je zajímají. Složitější obsah vyžaduje úsilí jako u ostatních.
Mýtus 2: Nadaní jsou dobří ve všem.
Nadání je obvykle úzce zaměřené. Jiné předměty mohou být zcela běžné nebo i obtížné.
Mýtus 3: Nadaní mají vždy výborné známky.
Známky nejsou spolehlivým ukazatelem nadání. Záleží na motivaci, učiteli, způsobu výuky i psychické pohodě.
Mýtus 4: Nadaní vědí, co chtějí, a nepotřebují vedení.
Nadaní mohou tápat stejně jako ostatní a potřebují podporu při rozhodování.
Mýtus 5: Nadaní jsou sociálně neohrabaní nebo divní.
Ve skutečnosti mohou mít velmi dobrou sociální dovednost, ale jejich specifika mohou působit nezvykle.
Mýtus 6: Nadaní nepotřebují pomoc.
Každý člověk potřebuje podporu – nadání nezaručuje, že vše zvládne sám.
Mýtus 7: Nadaní nemají psychické potíže (nebo je mají naopak vždy).
Nadání psychickým potížím nepředchází ani je nezaručuje. Nadaní mohou trpět úzkostmi či stresem stejně jako ostatní.
Mýtus 8: Nadaní nepotřebují speciální přístup ve škole.
Pro rozvoj nadání je potřebná diferenciace výuky, obohacování učiva či jiné metody.
Mýtus 9: Nadaní jsou automaticky úspěšní.
Úspěch souvisí s podporou, sebevědomím i okolnostmi. Nadání samo o sobě nestačí.
Mýtus 10: Nadaní si myslí, že jsou něco víc.
Mnoho nadaných má naopak křehké sebevědomí a silný smysl pro rovnost.
K čemu jsou nadaní nejvíce "náchylní"?
perfekcionismus, který zvyšuje tlak a strach z chyb,
úzkosti způsobené schopností promýšlet scénáře do hloubky,
křehké sebevědomí a srovnávání se s ideálem,
imposter syndrom (pocit nezaslouženého úspěchu).
Nadání může v některých situacích pomoci lépe reagovat na stres, ale psychické obtíže nevylučuje.
Co pomáhá, když je toho moc
vědomý odpočinek a plánované pauzy,
psaní nebo sdílení vlastních pocitů,
pravidelný pohyb,
hledání vrstevníků s podobnými zájmy,
relaxační techniky,
kontaktování odborníka, pokud je situace náročná.
Rozvoj nadání a nastavení mysli
Teorie nastavení mysli rozlišuje růstové a fixní nastavení. Růstové nastavení pomáhá při rozvoji nadání, protože:
považuje chybu za přirozenou součást učení,
podporuje opakované pokusy a vytrvalost,
vidí úspěch ostatních jako inspiraci,
klade důraz na proces učení, nikoli pouze na výsledek.
Sebevědomí a vztah k sobě
důraz na laskavost k sobě a realističtější očekávání,
všímat si úspěchů, nejen chyb,
přijímat pochvalu bez znehodnocování,
porovnávat se spíše se svým vlastním pokrokem než s ostatními.
Nadání je individuální a mnohovrstevnaté. Přináší výrazné silné stránky, ale také specifická rizika, jako je citlivost, perfekcionismus nebo úzkostnost. Podpora a porozumění ze strany okolí jsou zásadní. Nadaní dospívající potřebují prostor pro rozvoj svých zájmů, přijetí svých emocí a komunitu lidí, která jim rozumí. Nadání je potenciál – jeho plné využití vyžaduje pochopení, bezpečné prostředí a dlouhodobou podporu.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jaký strategie funguje pro tedy "nadané" (mohu-li se tak označit) nejlépe v případě prokrastinace. Absolutně se nemohu dokopat k učení se do školy, furt to odkládám a místo toho si najdu vždycky jinou věc, kterou sice musím udělat ale není tak urgentní. Děkuji.
Dobrý den,
děkuji za velmi dobrý dotaz — prokrastinace je u nadaných dospívajících opravdu častější, než se na první pohled zdá. Obvykle jde o kombinaci perfekcionismu, vysokých nároků na sebe samotného, nudy nebo pocitu, že úkol „musím zvládnout dokonale“.
Níže uvádím příklady strategií, které mohou fungovat:
1) Upravit velikost úkolu (mikro-kroky)
Možná máte tendenci myslet ve velkých celcích („musím se naučit celou kapitolu“), což pak vede k zahlcení.
Pomáhá zmenšit úkol na minimum:
- místo „učit se dějepis“ → „přečtu si první stránku odstavce“
- místo „naučit se celou látku“ → „napíšu si tři odrážky“
Mozek cítí menší odpor a snáze začne.
2) Pracujte s perfekcionismem
Možná máte pocit, že výsledek musí být hned skvělý, a proto odkládáte začátek. Buďte na sebe hodní (buďte si nejlepším kamarádem/kamarádkou) a jděte do úkolu s typem myšlení „První verze nebude dobrá — a je to v pořádku.“ Dát si úkol udělat něco špatně je paradoxně velmi osvobozující.
3) Využijte „hyperfokus“ ve svůj prospěch
Mnoho nadaných studentů má schopnost ponořit se hluboko do témat, která jsou pro ně zajímavá. Pomáhá začít úkol něčím krátkým a zajímavým, co přirozeně vtáhne pozornost, např. krátké video k tématu, rychlý výpis pojmů, nalezení jedné zajímavosti. Jakmile se mozek „chytí“, jde to pak samo.
4) Střídejte typy úkolů
Nadaní často skáčou mezi úkoly, protože během učení hledají mentální stimulaci.
Pomáhá vytvořit si tzv. menu úkolů:
- 5min úkoly (rychlé)
- 15min úkoly (střední)
- 30min úkoly (náročnější)
5) Stanovte si čas, ne výkon
Místo „dnes se naučím matematiku“ zkuste: „Budu se učit 15 minut.“ — a nastavte si timer. Skvělá je na toto aplikace Forest. U nadaných studentů funguje skvěle Pomodoro, ale zkrácené na:
- 15 min práce
- 5 min pauza
- (opakovat 3× a pak delší pauza)
6) Pracujte s emocemi, ne jen s úkoly
Prokrastinace je emocionální problém, ne organizační. Zeptejte se sám sebe:
- Čeho se při tom úkolu bojím?
- Co mi na něm vadí?
- Co když to neudělám dokonale?
U nadaných studentů je často hlavní překážkou strach ze selhání, ne nedostatek motivace.
7) Odměna hned po práci — ne až na konci dne
Mozek reaguje na radost a stimulaci velmi rychle.
Dát si malou odměnu hned po zvládnutí mikro-úkolu výrazně zvyšuje motivaci.
8) Omezte „přípravu na učení“
Často máme tendenci dělat kolem učení „rituály“:
- uklidit stůl
- připravit si vše do detailu
- udělat si čaj
- přečíst si ještě něco „rychle“
To není produktivita, ale odkládání. Zkuste si říci: „Udělám první minutu úkolu a teprve pak se připravím.“
– Radka High